1. československý samostatný polní prapor se zformoval přesně před 80 lety

Autor: redakce

Před 80 lety, 15. července 1942, vznikla v ruském Buzuluku první československá vojenská jednotka na území SSSR. Velitelem 1. čs. samostatného polního praporu se stal pozdější prezident Ludvík Svoboda, pod jehož vedením se jednotka proslavila například v bitvách u Sokolova a Kyjeva. Její význam pro naši historii dnes během slavnostního pietního aktu u pomníku zahraničním vojákům 2. světové války v pražských Dejvicích připomněla také ministryně obrany Jana Černochová.

Jednotka, která měla být základem nové československé armády, se začala v Buzuluku formovat už počátkem roku 1942. Předepsaných počtů dosáhla právě 15. července téhož roku. Její složení bylo pestré: Tvořili ji nejen Češi, ale také Slováci, čeští Židé i Rusíni z předválečné československé Podkarpatské Rusi. Celkem čítala 47 důstojníků, dva rotmistry, 876 vojáků a 43 vojákyň.

„Byla to jednotka, která měla všechny předpoklady plně navázat na demokratické ideály Masarykových legií, nebýt představy našeho tehdejšího spojence, že jsme jeho příští válečnou kořistí,“ upozornila v projevu Jana Černochová. Většina našich vojáků podle jejích slov tehdy přes dva roky žila ve víru Stalinova „kličkování“ v jeho spojenectví s Hitlerem. Především ale ve stínu všudypřítomné NKVD, a také snah hrstky fanatických stalinistů, kteří u jednotky začali působit v tajné komunistické organizaci – na což ostatně upozorňoval náčelník čs. vojenské mise v SSSR Heliodor Píka ve svých zprávách exilové vládě v Londýně.

Právě tato skutečnost jednotku u veřejnosti – i s pomocí poúnorové ideologické masáže – mylně zařadila do kategorie ryze komunistické, pro niž byl Kreml víc než Praha. Opak byl podle Jany Černochové pravdou. „Hrdinové, kteří prošli Buzulukem, jako byli Otakar Jaroš, Jan Kudlič, Josef Buršík, Richard Tesařík, Arnošt Steiner, Antonín Sochor a dlouhá řada dalších jmen si nezaslouží, abychom na ně zapomínali a neznali jejich složité osudy,“ zdůraznila ministryně obrany.

Tisícovka dobrovolníků dokázala zvládnout velmi tvrdý vojenský výcvik a překonat krutou zimu i horké poduralské léto. Příprava na střet s nacistickým Německem trvala v Buzuluku téměř rok: 30. ledna 1943 byli vojáci konečně odveleni na frontu.

Bojovým křtem praporu, který zvládl nad očekávání dobře, byla obrana vesnice Sokolovo jižně od ukrajinského Charkova. Jednotka měla 8. března za úkol bránit svěřený 15 km široký úsek podél řeky Mže proti útoku německého pluku zesíleného tankovým praporem 4. tankové armády. V bitvě padl velitel 1. roty nadporučík Otakar Jaroš, který posmrtně jako první cizinec získal titul Hrdina Sovětského svazu. Jednotka se poté do bojů znovu zapojila až na podzim 1943 při dobývání Kyjeva. Budování čs. bojových jednotek v SSSR bylo završeno v dubnu 1944 vytvořením 1. československého armádního sboru, ten byl posílen zejména o volyňské Čechy.

Převzato z army.cz