27. 11. 2013
26.11.2013 • Před lety - na základě plánu zkvalitnít zdravotnickou péči o vojenské profesionály - vznikl ve spolupráci s Ústřední vojenskou nemocnicí - projekt Zelená cesta.
Ten se záhy rozšířil i na válečné veterány, jak druhoválečné tak novodobé. Tedy ty, kteří působili v riskantních operacích v krizových oblastech jako byl Kuvajt či bývalé země Jugoslávie.
Projekt Zelená cesta vznikl ve spolupráci ÚVN a MO v roce 2005 s cílem zajistit pro potřeby AČR časově vhodné objednání a ošetření v ÚVN. V roce 2012 vojenské nemocnice v Brně a Olomouci zabezpečily poskytování zdravotních služeb programu Zelená cesta, kterou dosud využívala Armáda České republiky pouze v ÚVN.
Poskytování zdravotních služeb je pro uživatele v programu Zelená cesta zajištěno v odborných ambulancích. Program nabízí vhodné objednací termíny, minimální čekací doby na objednaná vyšetření, což mimo jiné přináší kratší dobu nepřítomnosti pacientů v práci. Zdravotní péče poskytovaná v rámci ambulancí je hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Nutno podotknout, že myšlenka přednostního objednání, a tedy i vyšetření, této skupiny potencionálních pacientů, byla více než dobrou. Bohužel ale zpočátku právě váleční veteráni upozorňovali především na dlouhé čekací doby.
Ministerstvo obrany proto v úzké spolupráci s ÚVN, VN Brno a VN Olomouc a ÚLZ Praha hledalo cesty ke zkvalitnění a také k rozšíření služeb v této oblasti. Od 4. září 2012 dostal projekt Zelená cesta v ÚVN novou podobu. A to ve zrekonstruovaných ambulancích, které jsou soustředěné v jednom centru v pavilonu B. Nové ambulance praktického lékaře, interní, kožní, neurologie, chirurgie a stomatologie primárně zabezpečují ambulantní zdravotní služby pro potřeby armády a dalších bezpečnostních složek.
„Myslím si, že vedení Ústřední vojenské nemocnice rychle zareagovalo na oprávněné stížnosti týkající se poskytování péče v souvislosti s programem Zelená cesta,“ uvedla Marta Kopecká, která je ředitelkou odboru řízení organizací a dotací na Ministerstvu obrany ČR.
„Ve spolupráci s ostatními složkami ministerstva hledáme cesty, jak využít té prvotní dobré myšlenky a dotáhnout ji do podoby, která naplní poslání nejen v programu Zelená cesta. Skutečně už nechceme propásnout šanci postarat se o takzvaně svoje lidi. Už víme, že musíme přesně definovat požadavky na naše zdravotnická zařízení,“ podotkla Marta Kopecká a pokračovala: „Pavilón B v Ústřední vojenské nemocnici se stal místem, které je prioritně určeno právě veteránům. Pomalu se dostává do povědomí, že své ambulance zde mají lékaři specialisté, kteří sem docházejí z jiných oddělení v přesně stanovených ordinačních hodinách. Navíc jsou tady jak LDN, tak sociální lůžka pro válečné veterány. Myslím si, že o veterány z 2.světové války je postaráno opravdu dobře. Složitější období nás ale zřejmě čeká až naroste zájem o péči pro ty, kteří se vracejí z novodobých operací v krizových oblastech, a stali se a novodobými válečnými veterány. Těch je více než deset tisíc a bude nás tak čekat, řečeno s nadsázkou, jistá přílivová vlna. Právě na ní musíme být připraveni.“
Ředitelka odboru řízení organizací a dotací MO navrhuje opatření, která by mohla výrazně pomoci zkvalitnit dosavadní poskytování péče, a to organizačním slova smyslu. „Nyní řešíme v úzké spolupráci s odborem pro válečné veterány, kdo má být v té cílové skupině, na níž se chceme soustředit. Rádi bychom ji rozšířili nad rámec veteránů i pro dnešní nositele osvědčení o 3. odboji," a prozradila část ze svého návrhu a dodala: „Trváme na tom, že v objednávání mají mít nadále prioritu vojáci v aktivní službě, po nich váleční veteráni a jejich rodinní příslušníci. Třetí skupinu tvoří příslušníci zahrnutí v integrovaném záchranném systému, včetně horské a vězeňské služby. Poslední námi definovanou skupinou jsou v přednostním objednávání vojenští důchodci a jejich rodinní příslušníci.“
Ústřední vojenská nemocnice je vojenskou fakultní nemocnicí, která rovněž poskytuje zdravotní péči i obyvatelům z Městské části Praha 6, a navíc ke specializovaným úkonům dojíždějí za vojenskými lékaři další lidé téměř z celé republiky.
V rozpracování je projekt preventivních komplexních prohlídek u všech vojenských nemocnic včetně možnosti lůžkové péče během delšího časového období prohlídek. V Praze by bylo možné využít i kapacitu hotelu DAP a na Moravě nadstandardních pokojů na ubytovnách. Navíc vojenská zařízení mají, na rozdíl od civilní konkurence, tu výhodu, že nejen diagnostikují, ale následně mohou veterána i hospitalizovat.
Ve formě investičního záměru je projekt multifunkčního pavilonu péče o válečné veterány, který by mohl vzniknout v ÚVN a významná část péče v tomto pavilonu by se zaměřila již také na problematiku novodobých veteránů.
Dalším projektem, na němž se pracuje, je ten, kterým se zabývají odborníci brněnské vojenské nemocnice. Tam uvažují o tom, že by do běžné praxe zavedli péči v sociálním prostředí pacienta, tedy takzvanou domácí péči. Ústav leteckého zdravotnictví Praha má také svou skupinu letců, kteří mohou zůstat i po skončení aktivní služby v jeho péči. Pomoci by tomu mohla takzvaná Blue Way, tedy obdoba programu Zelená cesta.
Návrhů projektů je tedy celá řada. Samozřejmě, že rozhodující jsou vždy finance, kterých není nikdy dost. Zájem o poskytování kvalitních služeb mají všichni zainteresovaní, a to je to hlavní.
Také tady, ale platí, že by na prvním místě měla být ochota a naplňování hesla, které má ve svém logu ÚVN Praha – totiž, že vše co zde dělají, dělají pro dobro pacienta, čili "Bonum aegroti, suprema lex".