Informační systém personalistiky
16. 1. 2015
Stovky lidí včetně bývalých kolegů a spolubojovníků se včera přišly do strašnického krematoria rozloučit s nadpraporčíkem v. v. Jiřím Schamsem. Smutečního obřadu s vojenskými poctami se zúčastnil také ministr obrany Martin Stropnický, náčelník generálního štábu armádní generál Petr Pavel a další zástupci armády.
Bývalý příslušník Útvaru speciálních operací SOG Vojenské policie byl 17. března 2008 těžce zraněn při útoku sebevražedného atentátníka v jihoafghánské provincii Hílmand. Se svým handicapem dlouhá léta úspěšně bojoval. Jeho neuvěřitelná vůle a odhodlání poprat se s nepřízní osudu mnoho lidí inspirovala. Přestože byl odkázaný na vozík, podařilo se mu postavit na nohy. Vloni v květnu mu však byla diagnostikována rakovina, které minulý týden ve věku čtyřiceti dvou let podlehl.
Kromě rodinných příslušníků a vojáků na pohřeb přišli i zástupci současného i minulého vedení armády, včetně náčelníka Vojenské policie brigádního generála Milana Schulce. Smuteční obřad symbolicky odstartoval přelet stíhaček JAS 39 Gripen a bitevních vrtulníků Mi-35. V jeho průběhu zahrála Ústřední hudba AČR chorál Andante Religiozo a pochod Pax Vobis. Na přání rodiny zazněly i skladby Daniela Landy.
„Díky za přátelství, díky za to, že to dobré mezi námi přetrvalo. A konečně i díky tobě. Bylo s tebou dobře, někdy náročně, ale vždy s ohleduplností. Děkuji za inspiraci, jak jsi dokázal překonávat překážky. Bylo mi ctí být blízko tebe. Odpočívej v pokoji, děkujeme Regi,“ těmito slovy se za všechny s nadpraporčíkem v. v. Jiřím Schamsem rozloučil bývalý vojenský kaplan Petr Svoboda, který s ním strávil nějaký čas v misích a který v nejtěžších chvílích utěšoval jeho rodinu.
Na závěr smutečního obřadu vypálila jednotka Čestné stráže AČR tři salvy.
Jiří Schams se narodil 22. září 1972. Po absolvování gymnázia s výtvarným zaměřením Na Pražačce nastoupil vojenskou základní službu u pluku radioelektronického boje v Kolíně. V armádě zůstal jako délesloužící u 1. radiotechnického střediska ve Zbirohu. Sérii náročných zahraničních misí odstartoval jako řidič 6. mechanizovaného praporu v roce 1997 v Bosně a Hercegovině.
Od roku 1999 působil v 6. speciální brigádě Generálního štábu Armády České republiky. Služba u speciální jednotky se mu líbila, v roce 2002 se však dozvěděl, že vzniká Útvar speciálních operací SOG. Nakonec přece jen zvítězila touha po návratu do Prahy, kde odmala vyrůstal a měl také rodinu.
Když o rok později vypukla válka v Iráku, byl Jiří Schams přímo v centru dění. Podílel se nejen na ochraně české velvyslankyně v Kuvajtu Jany Hubáčkové, ale působil rovněž v jednotce, která ochraňovala kontingent 7. polní nemocnice v jihoirácké Basře a také naši ambasádu v Bagdádu. Když v roce 2004 sloužil v kontingentu Vojenské policie na základně Šaíba v jižním Iráku, byla to právě jeho jednotka, která byla požádána o osobní ochranu tehdejšího britského premiéra Tonyho Blaira, jenž tuto oblast navštívil.
Ani v následujících letech nechyběl na misích naší armády v Iráku a Kosovu. V té době se ale výrazně rozšiřoval podíl naší armády na misi ISAF v Afghánistánu. Na Jiřího Schamse přišla řada během druhé rotace Útvaru speciálních operací SOG. Do jihoafghánské provincie Hílmand přiletěl 10. října 2007. A právě tuto svou poslední misi ukončil v důsledku teroristického útoku nedobrovolně 17. března 2008. Tehdy společně s dalšími vojáky doprovázel dánské humanitární pracovníky. Terorista blížící se k nim přes ulici odpálil výbušninu umístěnou přímo na těle. Dva Dánové a čtyři Afghánci byli mrtví přímo na místě. Zemřel i velitel ochranného týmu Milan Štěrba. Jiří Schams měl přeraženou nohu, jedna ze střepin ho zasáhla do hlavy. Jeho zranění bylo natolik vážné, že lékaři mu nedávali příliš nadějí. Přesto díky své obrovské vůli žil ještě další téměř sedm let.
Převzato z army.cz