Kardinál Duka pozval na předvánoční setkání zástupce armády a ministerstva obrany

Ve středu 14. prosince se uskutečnilo v reprezentačních prostorech Arcibiskupství pražského již tradiční adventní setkání zástupců církve s představiteli armády v čele s náčelníkem Generálního štábu armádním generálem Josefem Bečvářem a resortu Ministerstva obrany zastoupeného náměstkem ministra obrany Jakubem Landovským. Přítomné k němu pozval Dominik kardinál Duka.

Úvodní slova proto patřila právě kardinálu Dukovi: „Toto adventní setkání má vyjádřit úctu a díky vám, mužům a ženám v uniformě, i všem vašim blízkým. Ze svého dětství vím, jak náročná je vaše služba národu a vlasti,“ zavzpomínal kardinál Duka, který má i díky otci, jenž za druhé světové války sloužil v rámci našeho zahraničního odboje u RAF, k armádě velmi vřelý vztah.

Na něj navázal hlavní kaplan Armády České republiky plukovník Jaroslav Knichal, který se v souvislosti s následným představením publikace o generálovi duchovní služby Jaroslavu Janákovi zaměřil i na principy působení duchovních v armádě: „Duchovní služba je svým způsobem návratem ke kořenům. Snažíme se pomáhat vojákům při hledání základních hodnot a být jim nablízku v nelehkých chvílích jejich služby, v níž se v případě potřeby zavázali nasadit pro vlast a své druhy i vlastní život.“

Připomněli si generála duchovní služby Janáka

Za těmito principy po celý život stál i poslední generál duchovní služby již zmíněný Jaroslav Janák, který zemřel v zapomnění ve Zbraslavi roku 1971 a jenž službě vojenského duchovního zasvětil prakticky celý svůj aktivní život. V publikaci nesoucí jméno generála Janáka, jejímž autorem je Jiří Ignác Laňka, se připomíná jeho životní dráha.

Do armády byl kněz Jaroslav Janák povolán v roce 1916 v průběhu první světové války, kdy byl mobilizován k rakouskouherské armádě jako polní kurát v záloze a následně sloužil především ve vojenských nemocnicích. V roce 1919 jako český vlastenec podal přihlášku do nově vzniklé československé armády. V řadách duchovní služby poté působil až do okupace a následně vstoupil do řad domácího odboje a byl také okupanty zatčen a uvězněn. Po válce stál v čele snah o obnovení duchovní služby v naší armádě. Tyto jeho snahy přerušil nástup komunistů k moci a v roce 1949 byl generál Janák penzionován.

Také náměstek pro řízení Sekce obranné politiky a strategie Jakub Landovský ve svém slově vyzdvihl význam duchovní služby v naší armádě: „Vaše služba přináší naději, kterou je nutné uchovat. Naděje je ostatně spojena se službou českých vojáků v zahraničí, kteří pomáhají lidem v zemích, jež se propadly do válečného chaosu.“

To potvrdil rovněž náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Josef Bečvář: „Jsem rád, že zde dnes vzpomínáme na kořeny duchovní služby i na její současnost. Ani ne před dvěma týdny jsem se vrátil z Afghánistánu. Spolu se mnou byl na této cestě i plukovník Knichal a když jsme společně vstupovali na základně v Kábulu do kaple plné vojáků, byl to krásný moment, který se nedá zapomenout. Kaplani nejen v misích, ale i v běžném životě dokáží postihnout momenty služby vojáka, jež nedokáže zaznamenat velitel ani vrchní praporčík a za to jim patří dík.“

Hovořil i první polistopadový hlavní kaplan AČR

Na závěr se ujal slova plukovník v záloze Tomáš Holub, který využil této příležitosti, aby se s vojáky symbolicky rozloučil: „Po vašem boku jsem strávil posledních 20 let, ať již jako vojenský kaplan či jako poradce ministra obrany. Byl to nezapomenutelný úsek mé životní cesty, kterého si nesmírně vážím a jsem za něj vděčný. Jako biskup plzeňské diecéze však musím své kompetence předat dál, a proto jsem na místo poradce ministra obrany pro duchovní službu rezignoval. Od prvního ledna příštího roku se stane mým nástupcem Pavel Ruml, který v řadách duchovní služby strávil rovněž řadu let.“

Další program večera pak již patřil společným přátelským rozhovorům.

Převzato z army.cz