Pietní akty připomněly odkaz Slovenského národního povstání

Autor: Jana Deckerová

Za účasti zástupců Ministerstva obrany ČR a Generálního štábu Armády České republiky se v pátek 24. srpna uskutečnilo na hlavním sále Ministerstva obrany vzpomínkové setkání u příležitosti 74. výročí Slovenského národního povstání. Ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR ho organizoval Český svaz bojovníků za svobodu.

Vzpomínkové setkání bylo zahájeno pietním aktem u Památníku padlých československých letců v letech 1939 – 1945 na náměstí Svobody a pokračovalo u Památníku československých zahraničních vojáků, účastníků 2. světové války na Vítězném náměstí.

Poté následovalo slavnostní shromáždění v hlavním sále Ministerstva obrany ČR, kterého se zúčastnila řada významných hostů, mezi nimiž nechyběli ani představitelé resortu obrany ředitel Sekce plánování schopností MO brigádní generál Jaromír Alan a zástupce ředitele odboru pro válečné veterány MO Pavel Kugler.

Hlavními postavami SNP byli generálové Ján Golian a Rudolf Viest

„Slovenské národní povstání se stalo významnou kapitolou nejen československého, ale i evropského významu,“ zdůraznil ve svém projevu brigádní generál Jaromír Alan a dodal, že účastníci tímto hrdinným bojem a vysokou obětavostí prokázali svůj morální kredit a stali se tak vzorem i pro naše současné vojáky.

Na jaře roku 1944 se vytvořilo na Slovensku tzv. „Vojenské ústředí“ v čele s tehdejším podplukovníkem Jánem Golianem, které soustředilo odbojáře z řad vojáků slovenské armády. V létě 1944 se na Slovensku vytvořilo partyzánské hnutí, kde důležitou roli hrály výsadky ze Sovětského svazu, jejichž členy byli sovětští i českoslovenští vojáci.

Vyhlásili povstání

Bojová činnost partyzánů vedla k ohrožení týlových komunikací německé armády. Slovenská klerofašistická vláda spolu s prezidentem Jozefem Tisem proto souhlasila s vysláním německých jednotek na Slovensko k obnovení pořádku. Německá armáda následně začala 29. srpna 1944 obsazovat slovenské území.

V této situaci došlo k nezbytnému vyhlášení ještě nedostatečně připraveného povstání. Německé armádě se podařilo odzbrojit dvě východoslovenské divize a tím zhatit hlavní cíl povstalců – otevření karpatských průsmyků pro postupující Rudou armádu. Centrem povstání se stala Banská Bystrica, sídlo Slovenské národní rady, která zde vyhlásila 1. září 1944 obnovení Československé republiky jako společného státu Čechů a Slováků a převzala moc na osvobozeném území. Velení nad 1. československou armádou na Slovensku převzal divizní generál Rudolf Viest, který jako člen československé exilové vlády přiletěl z Londýna. Povstalcům se však nedostalo podpory zvenčí a bez ní nemohlo povstání německému útoku dlouho odolat. Po dvouměsíčních bojích byla 1. čs. armáda poražena a její zbytky ustoupily do hor, kde přešly k partyzánskému způsobu boje. V brutálních represích, které po potlačeném povstání následovaly, bylo vypáleno na šedesát slovenských vesnic a osad, na 15 tisíc lidí bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde mnozí zahynuli. Mezi nimi byli i velitelé povstání Viest a Golián, kteří byli zajati a odvezeni do Německa, kde byli popraveni.

Slováci se distancovali od Slovenského štátu

Slovenské národní povstání, přestože nedosáhlo svých původně vytčených cílů, ukázalo spolu s hrdinným bojem zahraničních československých vojáků na západní i východní frontě a partyzánským odbojem v českých zemích, který vyvrcholil pražským povstáním v květnu 1945, že Češi a Slováci odmítají nacistickou okupaci a chtějí znovu žít ve společném státě – svobodné Československé republice. Slováci se díky svému rozhodnému vystoupení proti silám a ideologii nacistického nového pořádku distancovali od Hlinkova klerofašistického štátu a obhájilo svou pozici v poválečné Československé republice.

Převzato z army.cz