Vojáci na jihu Moravy nemají jen těžkou techniku, pomáhají i zdravotníci a vojenská duchovní služba

Autor: kapitánka Martina Štěpánková

Sto padesát vojáků ze dvou přáslavických útvarů i s těžkou ženijní technikou je v těchto dnech nasazeno na jižní Moravě, kde pomáhají obyvatelům postižených obcí nejen s odklízením škod po ničivém tornádu. Příslušníci 72. mechanizovaného a 73. tankového praporu pracují v obcích Hrušky, Mikulčice, Lužice, ale také v Hodoníně a Břeclavi. Jak vypadá jejich den v místě katastrofy?

Den začíná už v 7 hodin ráno, kdy se velitel skupiny účastní v Hruškách ranní koordinační porady s velitelem hasičů a dalšími složkami IZS. Společně si upřesňují, kde budou probíhat hlavní odklízecí práce.

„Nepořádek a materiál nanesený a napadaný silným větrem je již odklizen. Těžká technika, ať už ta od hasičů nebo vojenská od ženistů, pomáhá s odklízením sutin stržených domů a domů určených k demolici. Je to smutný pohled, dívat se, jak vám po domově zbyde jen prázdný pozemek s přípojkou na plyn,“ říká kapitán Jiří Magerstein, velitel jednotky z Přáslavic.

Po koordinační poradě dostává každý velitel pracovní skupiny pokyn, kam má jít, kde bude dnes začínat. „Veřejné prostory jsou z velké části vyčištěné, a tak pomáháme lidem s odklízecími pracemi sutin z pater, kterým chybí střecha, ze zahrad a dvorů. Pomáháme také se základními zednickými pracemi, nosíme a podáváme těžký materiál všeho druhu, momentálně nejčastěji střešní tašky a latě, protože lidé chtějí a potřebují mít domy, které zůstaly a zůstanou stát, co nejdříve pod střechou,“ vysvětluje.

12 hodin v zápřahu

Během dne se na velitele hrnou prosby o pomoc z dalších obcí. Stále koordinuje a sleduje, kde má své vojáky a techniku, a kdy bude možné je přeskupit, spojit či rozdělit a poslat na nová místa. „Kluci jedou bez odpočinku a kromě volna na oběd jsou 12 hodin v zápřahu,“ vyzdvihuje nasazení přáslavických jejich velitel.

Kromě záchranných a likvidačních prací nyní jeho vojáci pomáhají s převozem humanitární pomoci, která přichází z celé České republiky, do zasažených oblastí. „Naši zdravotníci také podle potřeby vypomáhají záchranářům IZS při řešení úrazů, ke kterým tady samozřejmě dochází. Naštěstí jsou to většinou škrábance a oděrky, úžehy a úpaly,“ prozrazuje nadrotmistr Michal Houžvička, zdravotník jednotky.

Obrovský význam má podle kapitána Magersteina nasazení vojenské duchovní služby. Přáslavický „padre“ nejenže dokáže vzít do ruky lopatu stejně jako jeho kolegové v uniformě, navíc umí poskytnout podporu a útěchu lidem, kterým mnohdy nezůstalo skoro nic.

Kromě přáslavických útvarů je v oblasti nasazena řada dalších jednotek Armády ČR. Věřili byste, že se někteří nedávno vrátili z mise v africkém Mali nebo se plížili v bahně při ostrých střelbách v některém z výcvikových prostorů? Jak vojáci ukázali v uplynulých měsících, kdy se například starali o pacienty s covidem v nemocnicích nebo o seniory v domovech důchodců: jakýkoliv úkol zvládnou a se vším si poradí.

Převzato z army.cz