55. výročí začátku okupace si na Vinohradské třídě připomněli politici i veřejnost

Autor: redakce (ob), Jan Šach, VHÚ

Česká republika si dnes připomíná 55. výročí začátku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Invaze, která začala v noci z 20. na 21. srpna 1968, si do konce roku 1968 vyžádala 137 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných. Památku padlých dnes dopoledne u budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze uctili představitelé státu včetně ministryně obrany Jany Černochové i pamětníci.

S projevem u budovy Českého rozhlasu vystoupil mj. prezident republiky Petr Pavel, který srpnové události označil za dodnes traumatizující bod naší historie. „To nejlepší, co můžeme dělat s traumaty, je vypořádat se s nimi. Ale ne cestou černobílého vidění, ne cestou sklouzávání do často primitivní nenávisti, ale snahou o objektivní poznání faktů, ale také emocí té doby,“ řekl. Invazi pak popsal nejen jako porušení mezinárodního práva, ale i základního principu. „Protože to, že vám někdo pomůže získat zpátky svobodu, ještě neznamená, že vám ji chce ponechat. Nebo to také znamená, že má o svobodě úplně jiné představy než vy,“ uvedl.

Podle premiéra Petra Fialy Ukrajina celému světu dokazuje, že ruské komplexy zůstávají stejně nebezpečné jako v roce 1968. Kdo nemá v úctě svobodu v její celistvosti, ten bude vždy v pokušení ji omezovat a překrucovat, řekl předseda vlády v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině.

K výročí invaze se na FB stránce vyjádřila také ministryně obrany Jana Černochová: „Víme, co to je, když zemi napadne cizí vojsko. Víme, co je okupace. Víme, co je vraždění civilistů. Víme, jaké to je, když zůstaneme na všechno sami a nikdo nám nepomůže. Poučili jsme se z vlastní historie a víme, co je to postavit se zlu a stát na správné straně. Nikdy nezapomeneme!“

Ministryně obrany se dnes v podvečer zúčastní vernisáže nové výstavy výtvarníka Jiřího Sozanského INVAZE 68. Umělecký počin Jiřího Sozanského navazuje na odborný výzkum historiků Vojenského historického ústavu Praha. Ti zjistili celkový počet obětí pobytu sovětských vojsk a upřesnili počet lidí, kteří v důsledku invaze přišli o život. Jejich jména tak byla vrácena do historické paměti.

Výstava bude k vidění od 22. srpna do 5. listopadu 2023 v zastřešeném atriu Armádního muzea Žižkov.

  • Okamžik zahájení invaze byl stanoven na 23.00 hodinu 20. srpna. K proryvu státní hranice došlo již o necelé dvě hodiny dříve v prostoru BÄRENSTEIN – VEJPRTY. Severní skupina sovětských vojsk (Polsko) s jednou polskou armádou a Jižní skupina sovětských vojsk (Maďarsko) s jednou maďarskou motostřeleckou divizí a jedním bulharským plukem začali v noci z 20. na 21. srpna obsazovat území Československa.
  • V tu dobu již bylo informováno armádní velení o invazi a na rozkaz ministra národní obrany M. Dzúra měla armáda zachovat klid a neklást odpor. Jako první byla obsazena strategicky důležitá letiště, na nichž přistávala transportní letadla s výsadkovými vojsky. Od jihu a ze severu se do nitra Československa valily pozemní síly.
  • Dne 26. srpna se na území ČSSR nacházela skoro půlmilionová okupační armáda v síle 27 divizí. ČSLA až na malé výjimky se s okupanty nestřetla a zůstala naprosto paralyzována. Většina vojáků z povolání i v základní službě invazi vojsk států Varšavské smlouvy odsuzovala.
  • Okupací Československa skončilo období tzv. Pražského jara. Vzedmula se proti ní vlna odporu a demonstrací, které však nemohly zvrátit vývoj směřující k „normalizaci“. Dubčekovo vedení postupně ztrácelo pozice ve státě i ve straně a k moci se dostávalo Husákovo křídlo ochotné spolupracovat se Sověty.
  • V souvislosti s vývojem po 21. srpnu se řada lidí rozhodla pro odchod z Československa do zahraničí. Podle hrubých odhadů odešlo do emigrace asi 300 000 osob.
  • Okupace tvrdě zasáhla i ČSLA. Sovětská strana požadovala pro svá vojska několik divizních rajónů, kde hodlala rozmístit až 150 000 vojáků. Po následných jednáních došlo ke snížení na 75 000 vojáků a odchodu zbytku okupačních jednotek do začátku listopadu 1968. Na území Československa byla soustředěna Střední skupina sovětských vojsk s velitelstvím v Milovicích v síle armádního sboru. Ta setrvala v Československu až do roku 1991, kdy ve druhé půli června opustil území republiky poslední železniční transport s technikou a vojáky.
  • Následné vynucené dislokační změny se týkaly asi stovky útvarů ČSLA. Ve velmi krátké době armáda přesunula 1200 tanků, 700 obrněných transportérů a 1100 děl. Do nových posádek odešlo téměř 5000 vojáků z povolání, 24 000 vojáků základní služby a 900 občanských pracovníků vojenské správy. Sedm posádek ČSLA uvolnila do 8 dnů, čtrnáct posádek do dvou týdnů a jedenáct posádek do 23 dnů.
  • Kromě dislokačních problémů postihla armádu rovněž rozsáhlá personální čistka, v jejímž průběhu bylo z armády vyhozeno tisíce vojáků z povolání. Armádnímu velení se tuto ztrátu nikdy nepodařilo kvalitativně zacelit a povolání vojáka postupně ztratilo veškerý kredit ve společnosti.

Převzato z army.cz